Antonín Ivanský

Narodil se dne 4. července 1910 v Ostravě-Přívoze. Vystudoval za velmi tísnivých sociálních poměrů nejprve Státní odbornou průmyslovou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi a pak Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, kterou absolvoval v roce 1936 u profesora Josefa Mařatky. Ten byl výrazným představitelem českého sochařství, navazující na umění Josefa Václava Myslbeka a Auguste Rodina.
Po ukončení studií se vrátil do svého rodného města. Mladý sochař na sebe upozornil již svými prvními pracemi. Byly to postavy horníků a koksařů. Hned první větší prací vzbudil pozornost a otevřela se před ním slibná budoucnost.
Někdy v roce 1937 dostal zakázku tehdejších Vítkovických dolů, udělat sochu havíře v nadživotní velikosti. Tato socha dodnes stojí před bývalým ředitelstvím OKD. V tomto roce dokončil také busty T.G. Masaryka. Jedna byla umístěna ve Slezských Rudolticích a druhá v Petřkovicích (později byla vhozena do Odry, v devadesátých letech potápěči vylovena a znovu umístěna).
Sotva se začal umělecky samostatně vyvíjet a uplatňovat, byl zatčen gestapem a vězněn nejdříve v Olomouci, pak v Brně v Kounicových kolejích a od října 1940 v koncentračním táboře Mauthausen. Důvodem zatčení v září 1939 bylo odhalení ilegální činnosti malé skupiny lidí v tehdejší restauraci „Blaník“- dnes divadlo Petra Bezruče v Ostravě. Tam byla záchytná stanice vesměs pro důstojníky – letce, kteří se rozhodli opustit republiku přes polskou hranici a v zahraničí bojovat proti okupantům.
Ze vzpomínek Antonína Ivanského: ,,Přišli, u pultu vypili pivo a odešli – a už se nikdy nevrátili. Skupinu vedl výčepní František Ryš, který v tomto domě se svoji mladou rodinou také bydlel. Gestapo jednoho srpnového rána vniklo do budovy, a Ryšovi se na poslední chvíli podařilo utéct jen ve spodním prádle přes hřbitov a ostravskými uličkami do mého bytu, kde jsem mu poskytl oblečení. Nakonec se jemu i dalšímu společníku podařilo přejít hranice“.
Postupně však byli odhaleni a uvězněni i ostatní, mezi nimi také Ivanský. Jeho soukromý a umělecký život je na dlouhých pět let obehnán ostnatým drátem. Vězni žili v hrůzných podmínkách, které si jen těžko můžeme dnes představit. Vzpomínky z koncentračního tábora zůstaly v představách sochaře i v poválečných letech a našly svůj odraz v jeho tvorbě.

Po válce tvoří na základě společenské objednávky památníky, pomníky a pamětní desky obětem války a tomuto okruhu monumentální tvorby se věnoval i v dalším období. Například ve Frýdlantě nad Ostravicí stojí socha Partyzána v nadživotní velikosti.
Tehdy žil a pracoval v Ostravě-Porubě, kde je také umístěno několik jeho děl, z nichž nejznámější je Hutník na Alšově náměstí.
Sochařským úkolem pro Porubu v sedmdesátých letech bylo vytvoření čtyřmetrové sochy V. I. Lenina, jež byla odstraněna v devadesátých letech.
Dalším jeho velkým motivem tvorby byla žena. Ta se promítá do lyricky pojatých soch, například Sedící dívka z roku 1970 a drobnější plastiky.
V roce 1985 se přestěhoval Antonín Ivanský s manželkou k synovi do rodinného domu ve Vřesině, kde v ateliéru pokračoval v tvorbě až do své smrti v lednu 2000.
Z dalších vytvořených prací to jsou dekorativní návrhy a realizace kovových interiérových mříží pro kulturní střediska, poutače pro průmyslové podniky či kovářské zpracování materiálů. Tak byly vytvořeny dle jeho návrhu i mříže pro Obecní úřad ve Vřesině, které kovářsky zpracoval jeho syn ing. Milan Ivanský.
Ke konci života spolupracoval s Hornickým muzeem Landek v Petřkovicích a v tvorbě se
vrací k původnímu námětu – postavě horníka. Socha je umístěna v areálu muzea.

Z dalších děl:

• Ostrava-Poruba u Oblouku – Horník z pískovce,
• ul.Matěje Kopeckého – Žena s hrozny,
• Nábřeží SPB – Žena s klasy,
• Ostrava 1,Technoprojekt, Havlíčkovo nábřeží
• čtyři reliefy,
• Ostrava-Hulváky, Matrosovova ul.
• relief Padlým a umučeným,
• Ostrava-Vítkovice, ul.1.máje
• relief V boji za vlast,
• Ostrava, Divadlo A.Dvořáka
• reliéf Drama a opera – Vávra, Ivanský,
• Ostrava, křižovatka Nádražní a 30.dubna
• relief Památník odboje,
• Ostrava, U Lasa – Žena s holubicí,
• Šenov u Ostravy – Památník padlým,
• Porubský zámek – Labutě,
• Kroměříž – Úrodná Haná.

Převzato z Vřesinských novin 2/2014 podle článku Jarmily Ivanské