Sudety

Důsledky Mnichovské dohody

V neděli 10.října 1938, se na základě podepsané Mnichovské dohody (30. 9. 1938) stala Vřesina, v rámci tzv. pátého pásma záboru, na téměř sedm let integrovanou součásti Německa ve správní jednotce Sudetské území, která byla 25. 4. 1939 změněna na Sudetskou župu (Gau-Sudetenland) se sídlem v Liberci (Reichenberg) a vládním obvodě Opava (Regierungsbezirk Troppau).
Na starostenském křesle je dosavadní starosta František Kotala samozvaně nahrazen úředníkem Vítkovických železáren jménem Ernest Ruschitschka, který má ve Vřesině postaven dům čp. 238 a Vřesina je přejmenována na Wrzessin.
Na svinovském mostě, vedoucím přes řeku Odru, která začala tvořit hranici mezi Německem zabraným územím a zbytkem republiky, je postavena celnice a do Ostravy se může pouze na propustku. A začíná se jezdit vpravo.
Protože v celé obci nebylo žádných německých vlajek, musel pán Emil Hruzík, místní krejčovský mistr, zhotovit prapor s hákovým křížem. Ačkoliv obdržel přesný nákres, zhotovil jej s opačným říšským znakem.
Obecní úřad, sídlící v hostinci paní Žofie Martiníkové, (nyní hostinec Na Růžku), byl označen novou tabulí "Gemeindeamt" a obecní škola "Volksschule". (v současnosti budova Obecního úřadu Vřesina)
Veřejná demonstrace vřesinských občanů se udala 31. října 1938. Den před svátkem Všech svatých téměř všichni občané cestou na hřbitov museli jít okolo školy a německý nápis je pobuřoval, hlavně u žen vyvolával hněv. V zástupu se odebraly do kanceláře starosty a požadovaly ho, aby tabule byla vyměněna. Samozřejmě, že starosta Ruschitschka žádosti nevyhověl. Rozhořčené ženy se odebraly k budově školy, německý nápis rychle sundaly a na jeho místo pověsily opět desku s českým nápisem "Národní škola".
Nyní však dostaly události dramatický spád. Starosta Ruschitschka telefonoval pro vojsko do Poruby a vzápětí přijeli do obce ozbrojení němečtí vojáci a obsadili křižovatku před hostincem Žofie Martiníkové. Shromáždění občané na nic více nečekali a rozutekli se. A za nimi němečtí vojáci, kteří je začali honit. Mnoho se ukrylo v okolních selských domech, předstírajíce, že tam právě poklízí dobytek nebo zametají dvůr. Některým se nepodařilo utéci a vojáky byli chyceni - Martiníková Miroslava, Teslíková Marie, Mrázková Marie, Martiník Oldřich (říkalo se mu Chromý, veselá kopa a místní bohém, který miloval víno, ženy a zpěv a ve volných chvílích spravoval boty), Ulrich František, Sedláček František a Bárta Josef. Poslední jmenovaný šel nic netušící na místní hřbitov s motykou na rameni upravit hrob svého otce. Poněvadž byl částečně slabomyslný, nedíval se ani vpravo ani vlevo a když došel k nákladnímu autu, na kterém byli pochytaní umístěni, volal na ně kam že jedou. Hlídkující německý voják se na něho obořil a milý Josef se slovy "Co chceš ty sviňo německá" mu zasadil motykou ránu do hlavy, na které měl ocelovou přilbu, ve které zůstala prohlubeň a voják, jménem Appelt padl k zemi. Marné bylo vojákům vysvětlování, že Josef není normální, nic neplatilo, i on musel na korbu auta, ovšem zkrvavený po ranách, které od Němců obdržel. Zadržení byli odvezeni na četnickou stanici do Poruby a příštího dne do opavského kriminálu, ze kterého byli po čtyřech týdnech propuštěni na svobodu.
Po této události si starosta (Bűrgermeister) Ruschitschka povolal všechny předsedy spolků a korporací v počtu 16 a učinil je zodpovědnými za řádný chod obce, za který ručili svými majetky a životy. Dále nařídil v obci stanné právo. Tak začala německá okupace ve slezské obci, ve které v této době žilo pouze 11 osob německé národnosti.

S použitím Wikipedie, Google, zvláštního vydání Vřesinského zpravodaje-600let trvání obce Vřesina 1377-1977 a osobních poznámek Mikuláše Bárty, ředitele národní školy ve Vřesině a kronikáře obce v létech 1947 až 1963 napsal Ing. Vladimír Bárta pro Vřesinské noviny 3/2018.