Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Krizová karta obce

Zdravá obec Vřesina

logo

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Aktuální teplota

5.6.2020 11:51

Aktuální teplota:

15,9 °C

Vlhkost:

93,5 %

Rosný bod:

14,9 °C

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

75. výročí osvobození naší obce

Typ: ostatní
pomník 2020Letos uplyne už 75 let od osvobození naší obce Rudou armádou. Protože uspořádat vzpomínkové ceremoniály ve větším počtu lidí je v letošním roce poprvé problém, připomeňme si události těchto několika dnů alespoň z našich obecních kronik. Vzpomeňme na 28 hrdinů, kteří daleko od domova položili své životy, abychom my o své domovy nepřišli. Na mladé muže a ženy, kteří se stovky kilometrů od svých rodin obětovali za naši svobodu. Až jednou pojedete přes Hlučín, navštivte zdejší vojenský hřbitov, kde jsou pochováni a zapalte za ně svíčku. Vzpomeňme také na šest občanů naší obce, kteří neměli to štěstí se konce války dožít. Uvědomme si, že díky jejich oběti můžeme již 75 let žít v míru.

pomník 2020Už od prosince bylo zřetelně slyšet dunění děl, které přicházelo od polské Ratiboře. Neklid mezi lidmi den ode dne stoupal a všichni si přáli, aby válka brzy skončila. Válka však nezadržitelně pokračovala, a když v březnu Němci ustoupili až na Hlučínsko, bylo jasné, že Vřesinu tvrdá fronta nemine. Lidé si začali tvořit zásoby potravin a šatstva. V okolí začaly být zřizovány polní lazarety, kde byli svážení ranění němečtí vojáci.  Jeden z lazaretů byl v domě číslo 14.

Počátkem dubna usadilo se dělostřelecké hnízdo v lesíku Hlubočice. Od tama odstřelovalo Dobroslavice a okolí. Současně se nastěhovala záloha Němců do stodol i domů vřesinských občanů. Celá vesnice se hemžila vojskem. Občané je mlčky se zaťatými pěstmi trpně přijímalo. Jejich chování bylo po celou dobu ústupu pánovité. Drancování nebo krádeže se však nevyskytly, protože jejich vozy byly vydrancovanými zásobami přeplněno. S ustupujícím vojskem překotně utíkalo hlučínské obyvatelstvo bez cíle. I zdejší lidé byli bezpočetněkrát vyzýváni k vystěhování. Ale jejich výzev nebylo vůbec uposlechnuto. Pouze rodiny smíšených manželství byly donuceni k vystěhování. Ubohost hlučínských nám jasně potvrzovaly hrozné následky blížící se fronty. Pod tímto dojmem rychle si připravovali lidé kryty a vyztužovali si sklepy. Sousední vesnice už byly nepřetržitými leteckými útoky zasaženy. Hořely a hlásaly hroznou zkázu. Občanské ze strachu před požárem dobrovolně v noci hlídkovali, aby ve spánku nebyli požárem překvapeni.

Dne 23. dubna 1945 dopadly první granáty v severní části naší obce do střechy domku na místě, kde dnes stojí kostel sv. Antonína. Ještě této noci ustoupilo dělostřelectvo z lesa Hlubočice.

Následujícího dne 24. dubna vzplály první požáry uvnitř obce a prudký letecký útok přerušil kolej naší malodráhy v blízkosti lesa Pohoří. Letecké útoky se každodenně opakovaly v hodinových přestávkách. Jednou se objevil požár uprostřed, jindy na severní a na jižní části vesnice. Obyvatelstvo krčilo se strachem a hrůzou ve sklepích. Tohoto dne byl dán také rozkaz starosty Růžičky k nucené dodávce hovězího dobytka. Občané neuposlechli, proto za účasti vojska byl násilím vypouštěn dobytek z chlévů a  v houfech odváděn směrem na Klimkovice. Tímto dnem skončil svou vládu nad Vřesinou Ernst Růžička, kterou ovládal samozvaně po dobu sedmi let.

Dne 25. dubna následovalo nepřetržité letecké bombardování. Od časného rána do pozdního večera se šířily další a další požáry.

K večeru 26. dubna stahovala se německá vosjka z volného terénu do vesnice a za nimi objevovaly se první předvoje Rudé armády, které se za noci stáhly zpět do lesů.

V prostoru kolem Velké Polomi mezitím vzplály prudké boje. Vřesinští byli svědky od časných ranních hodin silného letecké bombardování Krásného Pole, následované bombardováním naší obce, které trvalo až do večerních hodin. Celá Vřesina trávila tuto a každou další noc ve sklepích.

27. dubna blížila se fronta z Krásného Pole a  Dolní Lhoty k naší vesnici a ve večerních hodinách dostala se až k "Pohoří". Odpoledne dosáhla Rudá armáda malodráhy Svinov - Kyjovice v místě zastávky Kyjovice. Dělostřelecká i letecká palba na Vřesinu se přiostřovala. V pozdních večerních hodinách dosáhly ruské jednotky severního okraje naší obce.

28. dubna Časně ráno překročila Rudá armáda místní malodráhu i v naší obci. Následně už v pět hodin ráno rozvinul se prudký boj o Vřesinu. Bojovalo se dům od domu až k místní kapličce, kde Němci kladli velmi prudký odpor, a fronta se zastavila. Novým náporem Němců byly sovětské  jednotky zatlačeny až na drážní těleso. Od 11 hodin až do 1 hodiny odpoledne nastal úplný klid. Klid před posledním úderem.

Nová pozice Rudé armády zahnala zbývající Němce až na čáru Antonín Bajgar - č. p. 46 Jan Martiník - č.p. 1 (školní kronika uvádí čáru u čísel popisných 148 a 99). To už byl večer a pohyb fronty v obci se zastavil. Hlavní síly Němců ustoupily po hlavní silnici až do Klimkovic, zatímco zbytek držel jižní část obce. Němci nasadili ještě do boje tři poslední tanky, které po vystřílení posledních nábojů daly se na prudký ústup.Pak následuje jen střelba z pušek a Rusové se chystají na poslední útok.  Téhož dne na rozkaz sovětského důstojníka museli naši lidé z osvobozené části Hlubočice kopat hroby padlým vojákům na místním hřbitově za prudké palby a svištění granátů.

V noci 29. dubna zesiluje se kulometná oboustranná palba, která se nezastavila ani v noci. Němci na ústupu zapalují budovy, které planou po celou neděli. K úplnému osvobození vesnice zbývalo pouze 26 obytných budov. Tvrdost bojů a houževnatost Němců v tomto úseku donutily Rudou armádu připraviti si k vypuzení nepřítele jejich pověstné kaťuše.
Kaťuše měly zahájit palbu, kdyby Němci neopustili své pozice do 15 hodin. Štěstím pro Vřesinu bylo, že protivník částečně ustoupil a kaťuší použito nebylo. Do večerních hodin zbytek německého vojska ustoupil až k domku č. p. 136 - Antonín Bárta. Po celou noc zajímají Rusové zbytky ukrytých nebo jednotlivě bojujících Němců.

30. dubna v dopoledních hodinách byli Němci vypuzeni a naše Vřesina úplně osvobozena. Z dálky se stále ozývá palba z prostoru Klimkovice a ještě i příštího dne dopadaly německé granáty do naší vesnice.

Následky těchto několika dnů byly hrozné. Bolestný byl pohled na tuto spoušť, jež fronta u nás zanechala. 12 těžce poškozených obytných budov, 1 dům zcela zničen, vyhořelo celkem 26 budov a 27 stodol. Částečně poškozeno bylo 137 domů. 20 rodin odešlo do pohraničí na usedlosti po Němcích. Byla zničena elektrizační síť, porušen obecní vodovod.

Šest našich občanů zaplatilo za osvobození životem: Františka Návratová, Jaroslav Pokorný, Jan Restel, Gustav Martiník, Vilibald Martiník, Františtěk Chrapek.

Za osvobození Vřesiny zaplatilo životem 28 hrdinů Rudé armády. Padlo 76 německých vojáků.

 

pomník 2020

 


Vytvořeno: 28. 4. 2020
Poslední aktualizace: 28. 4. 2020 07:47
Autor: Jiří Augustin